Na konzultacích s rodiči, kteří vybírají základní školu pro své dítě, často slýchám: „Hlavně si nepřeju, aby byla hodnocena na vysvědčení známkami. Slovní hodnocení je pro nás lepší.” Vždy si však v duchu kladu při podobném rozhovoru otázku: „Je to skutečně tak, že slovní hodnocení ma na děti lepší vliv než známkování?” Dost o tom pochybuji. Chcete vědět proč? Neváhejte a čtěte dále!
Myslím, že známkování se v posledních letech stalo strašákem nejen dětí, ale i rodičů.
My, rodiče, máme totiž na čtvercea bajle na vysvědčení často špatné vzpomínky z dětství. Pocit nespravedlivého hodnocení ze strany učitele nebo stísněnost a strach z toho, jak budou na špatnou známku na vysvědčení reagovat rodiče, nás intuitivně vede k tomu děti před těmito pocity ochránit tím, že vybereme základní školu, kde se hodnotí slovně.
Poskytování slovního hodnocení se v posledních letech zároveň stalo puncem progresivity školy. Dle mého osobního průzkumu nově vznikající soukromé základní školy hodnotí své žáky alespoň na prvním stupni většinou slovně. Zdá se, že známka, paušalizující hodnotící stupeň, prostě nemá šanci obstát oproti detailnímu popisu kvalit a doporučení, které poskytuje slovní hodnocení.
My, rodiče, vlastně předpokládáme, že slovní hodnocení je vždy kvalitnější než známky, protože je popisné. A to skutečně nemusí být vždy pravda. Známka nebo slova jsou jen dvě různé formy sdělení, které ovšem nic nevypovídají o tom, jakou cestou právě k tomuto hodnocení učitel došel. Je to jako s dorty. Někdo má rád patrové a jiný podkovy, ale rozhodující je nakonec stejně chuť. Stejné je to i s hodnocením. Forma nic nevypovídá
o obsahu. Kvalita hodnocení a zpětné vazby ve škole se tedy nepozná podle formy, ale podle toho, co vše je do celkového hodnocení zahrnuto. A právě kvalita hodnocení
a zpětné vazby je to, co má skutečný vliv na vaše dítě, protože se děje průběžně každý den. Je tedy daleko důležitější než výsledná forma v podobě známek nebo slov, která se „zjeví” jednou za půl roku na vysvědčení.
Vždy rodičům radím, aby si při výběru škol vyžádali nahlédnutí do dokumentu, kterým povinně disponuje každá škola, tedy do „Pravidel hodnocení žáků”. Zde najde rodič vodítko, podle kterého učitelé dané školy sestavují hodnocení průběžná
a i ta závěrečná v podobě vysvědčení.
Pokud tedy vybíráte školu pro své dítě, podívejte se, podle jakých pravidel bude dítě hodnoceno a vybírejte školu takovou, kde jste s těmito pravidly v souladu bez ohledu na to, jaká je celková forma hodnocení (známky, slovní hodnocení, procenta atd.). Pokud neuznáváte žádné hodnocení, pak zvolte školu zaměřenou na rozvoj sebeřízení, kde je míra hodnocení dítěte zvnějšku minimalizována samotnou filozofií školy.
Pro spravedlivé a efektivní hodnocení, které má potenciál vaše dítě obohatit, je nezbytné, aby škola zachovávala tyto principy:
Jasně definovaná kritéria úspěchu nebo jasně definované stupně pokroku. Přeloženo do češtiny: učící skupina (třída)si definuje nebo učitel jasně sdělí, co je považováno za úspěch nebo pokrok. K této definici se poté vztahuje hodnocení. Kritérium se může vztahovat pouze na osvojení teoretických znalostí nebo i na kvalitu spolupráce v týmu
a hodnocení osobní angažovanosti dítěte v daném tématu. Pokud se jako kritérium hodnocení objevuje chovánía motivace v hodině, máte pravděpodobně tu čest se školou, která razí direktivní a mocenský přístup k dětem. Hodnocení motivace a chování v hodině by nemělo být součástí hodnocení pokroku dítěte ve školách, které uplatňují respektující přístup k dítěti.
Reflexe průběhu učebního procesu a sebehodnocení. Přeloženo do češtiny: žáci mají možnost vyjádřit, jak daleko jsou, co jim jde lehce a co činí obtíže. Mají také možnost nějakým způsobem ohodnotit svou míru pokroku a svůj výkon. Učitelé je ideálně podporují
v utváření vyváženého sebeobrazu tím, že naslouchají a zjišťují, jakým způsobem si žák sebehodnocení utváří. Případně upozorní na výrazná zkreslení nebo sebeklamy.
Definované nástroje, kterými učitel dává žákům zpětnou vazbu. Přeloženo do češtiny: bez slov podpory a povzbuzení nebo opravy chyb se některá témata nelze kvalitně naučit. Učitelé by takovou zpětnou vazbu měli dávat žákům průběžně, alei pravidelně ve vymezeném komunikačním prostoru (např. schůzka jeden na jednoho, sepsání průběžného slovního hodnocení aj.). Osobně velmi vítám, pokud jde škola ještě dál, a učí žáky, že zpětná vazba by měla být vyžádaná, tedy že ji mohou i odmítnout, pokud ji právě k procesu učení nepotřebují. Ruku na srdce, nevyžádaných rad si děti užijí více než dost nejen od učitelů.
Osobně jsem, stejně jako Jana Nováčková v tomto rozhovoru pro Alianci pro sebeřízené vzdělávání, toho názoru, že špatně pojaté slovní hodnocení může uškodit daleko více než špatně pojaté hodnocení známkou. Proč? Podívejme
se na následující příklad.
Když si na vaše dítě někdo zasedne, a dá mu čtyřku, protože ho nemá rád, naštve to, mrzí, ale relativně rychle získáte nadhled, protože známka v tomto případě naštěstí nic nevypovídá o charakteru vašeho dítěte. Dítěti vysvětlíte, že dotyčná není objektivní
a zlehčíte význam známky. Pokud si však na vaše dítě někdo zasedne a do slovního hodnocení mu napíše, že se nedokáže v hodině soustředit a mělo by se ve výuce víc snažit, hodnotí tím základní charakter člověka, tedy schopnost soustředění a vytrvalost. Mrzí to, bolí a pravděpodobně začnete pochybovat o tom, jestli je vaše dítě v pořádku a netrpí poruchou pozornosti. Jed, který dokáže slovní hodnocení vpravit do žil každého milujícího rodiče, nejde neutralizovat. Pocit, že učitel je expertem na děti, který má pravdu, v nás prostě je
a začneme tedy pochybovat o svém dítěti a jeho kvalitách. Co více, začne pochybovat samotné dítě, což může negativně ovlivnit jeho sebepojetí a pozdější studijní výkon (viz Golemův efekt). Osobně se domnívám, že známkování je stejně kvalitní forma hodnocení jako hodnocení slovní a není třeba se obávat, že dítě poškodí, pokud je prostor pro diskuzi
o jejím významu ve škole i v rodině.
Možnost svobodné volby vzdělávací cesty pro vaše děti vám přeje,
Šárka
Comments