top of page

Budoucnost komunitního vzdělávání pro domškoláky: Nejistá!

Tento článek jsem se rozhodla věnovat budoucnosti komunitních škol (vzdělávacích skupin pro domškoláky) v Česku. Myslím, že přijde vhod nejen rodičům, ale i zakladatelům, kteří by se chtěli touto cestou vydat. Komunitnímu vzdělávání se věnuji dlouhodobě jako mentorka a vidím určité trendy, které bych zde ráda popsala.


Co je to komunitní škola?

Je to lidové pojmenování vzdělávacích skupin pro domškoláky (děti plnící školní docházku prostřednictvím individuálního vzdělávání v soukromé nebo státní škole).  Komunitní školy z pohledu zákona skutečnými školami nejsou. Je to volnočasový nebo zájmový kroužek, což takové komunity oproti běžným školám značně limituje ve financování, ale osvobozuje v metodách výuky a ve výběru učiva. Do komunitní školy dítě může a nemusí chodit každý den. Jedná se o placenou službu a základní pravidla provozu neupravuje školský zákon, ale čistě vize a mise zakladatelů.



Kolik je v Česku komunitních škol a kolik dětí do nich chodí?


V mé databázi škol mám nyní 134 komunitních škol nebo větších vzdělávacích skupin pro domškoláky. Skoro polovina těchto škol a skupin je na území Prahy nebo Středočeského kraje. Ostatní kraje disponují komunitami zcela nerovnoměrně, ale platí, že vyšší koncentrace je v okolí větších měst. Velmi hrubým odhadem komunitní školy navštěvuje cca 2650 dětí, což je více než polovina z celkového počtu 4492 domškoláků v Česku (stav k 30.9.2023).



Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody komunitních škol? 


Velkou výhodou komunitních škol je, že se na ně nevztahují žádné zákony a nařízení, které se týkají vzdělávacího obsahu a metod výuky. Existuje zde hypoteticky úplná svoboda v pedagogické invenci a vizi zakladatelů. Ale každé dítě, které do takové komunity chodí, musí absolvovat přezkoušení v jiné státní nebo soukromé škole. Většina komunit se proto chová tržně a klientům buď nabízí obsah běžných škol, který pak podává inovativními metodami a prostřednictvím inspirativních učitelů, anebo komunita nabízí úplnou alternativu, která by jinde v systému nebyla možná (sebeřízené vzdělávání s docházkou jen některé dny v týdnu, vzdělávání v minoritních jazycích, vzdělávání ovlivněné vírou nebo filozofickými postoji zakladatelů). Tyto vzdělávací komunity na státní vzdělávací cíle rezignují, ale namísto toho akcentují určitou životní filozofii nebo životní styl. Těchto úplných alternativ je v Česku naprosté minimum, protože antisystémová cesta je pro rodiče z hlediska postojů okolí velmi náročná, ale zároveň i velmi naplňující, pokud se daří. Alternativní rodiče bývají velmi loajálními klienty, pokud najdou komunitu, která jim sedne.


Velkou nevýhodou je, že komunity nedostávají žádné dotace od státu na provoz a vše musí hradit z příspěvků od rodičů. Zejména ve větších městech nyní dochází k zániku takových komunit, protože výše nájmu za prostory rapidně roste, stejně jako ceny energií. Komunitní školy si také s ohledem na tuto situaci nemohou dovolit učitele zaměstnávat, ti proto často pracují na živnostenský list na základě ústní domluvy. Tím, že zakladatelé často dávají do komunity autenticky vše ze sebe a nebývají adekvátně ohodnoceni ani oceněni okolím, bývá zde i podhoubí pro stres, konflikty a vyhoření a finanční kolapsy. S těmito tématy se jednou za čas potýkají všechny komunity bez ohledu na jejich vizi. 



Jaká je budoucnost komunitních škol a komu se vyplatí do ní investovat?


Situace je taková, že po roce 2030 pravděpodobně nebude pro státní ani soukromé školy finančně výhodné podporovat domácí vzdělávání. Je tedy možné, že počet domškoláků se bude v budoucnu snižovat. Zároveň můžeme předpokládat, že Česko bude kopírovat vývoj v jiných zemích EU, kde mají učitelé státních škol velmi dobré finanční i materiální podmínky a stále propracovanější podporu v inovativních přístupech. Výhledově tedy bude stále větší výzvou sehnat kvalitní učitele do komunitních škol. Srdcařů, pro které by svoboda vzdělávání byla cennější než možnost splácet hypotéku, je stále méně. Pokud má být komunitní škola stabilní, je určitě výhledově potřeba počítat s tím, že: 

  • by měla mít vlastní prostory, kde nemusí platit nájem anebo obecní prostory s nízkými náklady na provoz,

  • zakladatelé jsou zároveň i učitelé (srdcaři),

  • vizi školy je potřeba nastavit pro konkrétní cílovou skupinu rodičů, kteří budou mít opravdový zájem na jejím naplňování. Čím více bude vize školy nasedat na potřeby konkrétních rodičů, tím větší je šance, že se komunita dlouhodobě udrží navzdory systémovým překážkám. 

  • komunita by měla poskytovat zejména prostor pro realizaci alternativního životního stylu a být propojená s jinými komunitními projekty (např. komunitní zahrada, volnočasové centrum, jazykové škola, dětská skupina), které lze financovat z grantů.


Zakládat komunitní školu se tedy vyplatí lidem, kteří v ní chtějí sami učit, mají alternativní vizi vzdělávání a životního stylu, mají dlouhodobě výhodu prostor s nízkými výdaji. Menší města jsou ke komunitám vstřícnější než velkoměsta. 

 

Platit dítěti docházku do komunitní školy se vyplatí rodičům, kteří:

  • hledají školu na přechodnou dobu několika let,

  • potřebují docházku kratší než 5 dní v týdnu nebo možnost cestovat během školního roku,

  • mají velmi alternativní náhled na vzdělávání a chtějí se v komunitě opravdu angažovat,

  • mají dítě se specifickými vzdělávacími potřebami, které systém nedokáže saturovat.



Jaké komunitní školy postupně zanikají a jsou nejvíce ohrožené nestabilitou?


Stále méně žádané jsou mezi rodiči komunitní školy pro širokou veřejnost, které jen podávají vylepšený obsah běžných škol a které nezřídka vyžadují docházku 5 dní v týdnu. Jednak těmto komunitám velmi konkurují soukromé základní školy, jednak jsou tyto komunity obsahem vzdělávání příliš široké, což stojí provozně opravdu hodně peněz a není to dlouhodobě finančně udržitelné. Učit bez dotací v lepší kvalitě to, co by jinak průměrně zvládla státní škola, je cesta do pekla. Finančně je toto naprostý nesmysl a těmto komunitám bych ráda doporučila urychlené založení soukromé školy a vstup do rejstříku anebo umožnění částečné docházky a úpravu vize (zeštíhlení provozu).  V letošním školním roce oznámila ukončení provozu celá pětina komunitních škol z Prahy a Středočeského kraje. Minimálně v tomto regionu jsou pro komunity finančně neudržitelně podmínky, zároveň ale všechny tyto školy byly právě ze škatulky “vylepšená běžná škola”. Ryzí alternativy se naopak zatím drží. 


Je stále zřejmější, že komunitní vzdělávání začíná postupně měnit svou funkci a stává se komunitním v pravém slova smyslu. Zatímco školy, které jen suplovaly existenci kvalitní školy v regionu, se potýkají s problémy, školy, které postavily svou vizi na alternativním pojetí vzdělávání nebo životním stylu, se stále drží nad vodou. Myslím si však, že docházka do komunit bude stále okrajovější záležitostí, až postupně (mým odhadem v horizontu 10ti let) vymizí úplně. 


Pokud Vás zajímají novinky ze světa vzdělávacích alternativ, neváhejte si zaregistrovat můj každoměsíční newsletter TADY.


Pokud komunitu už máte, a potřebujete se poradit, jak dál postupovat nebo řešíte konflikty, neváhejte oslovit ke spolupráci mě.


Pokud jakkoliv uvažujete o založení komunitní školy, neváhejte oslovit tyto mentory.

Eliška Píštělková- založení a provoz komunity, tematické vzdělávání v přírodě, lesní školky

Komunitní centrum Makovice - založení a provoz komunity, sebeřízené vzdělávání, domácí vzdělávání

Pavel Kraemer - provoz alternativních škol, znalec waldorfské a intuitivní pedagogiky


S uvedenými lidmi se můžete poradit i o domácím vzdělávání a výběru komunitní školy, pokud o této cestě uvažujete pro své děti. 


S přáním kvetoucí komunity pro Vaše děti, 


Šárka





245 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page