Uvažujete, kam na střední školu po domácím vzdělávání? Investovali jste do soukromé základní školy a nechcete, aby střední škola vše "zabila”? Chcete, aby Vaše dítě bylo v životě hlavně šťastné, nikoliv “ubité” hordami učení? V tomto článku bych Vám ráda poskytla pár bodů k přemýšlení o výběru střední školy.
Co mohu jako rodič pro své dítě nyní udělat?
Ve čtrnácti letech již nelze k výběru střední školy přistupovat direktivně, ale v některých případech nelze nechat volbu pouze na dospívajícím, protože některé základky mají oprvadu mizerné nebo fakticky žádné kariérové poradenství, a mladý člověk se tak v této životní situaci dost osamoceně "plácá". Celý proces je o hledání rovnováhy a o citlivé komunikaci o prioritách dítěte. Finální rozhodnutí musí udělat mladý člověk sám, ale můžete mu pomoct vytvořit předvýběr škol, kam se zajde podívat na den otevřených dveří. Rozhovory o životním stylu různých lidí jej můžete podpořit v tom, aby si mladý člověk představil, jaký život chce žít a co jsou pro něj důležité hodnoty. Mám zkušenost, že samotní dospívající mají lepší odhad ohledně oborů, které budou v budoucnu progresivní, než my, rodiče. Jejich odhad však je slabší, pokud jde o kvalitu celé školy a výuky v ní. Vy, jako rodič, můžete pohlídat právě to, že škola Vašemu dítěti poskytne minimální všeobecný základ a kvalitní kompetence, které jsou nezbytné pro budoucí adaptabilitu na trhu práce. Jak kvalitní školu poznat více řeším s rodiči ve facebookové skupině Studijní poradna zdarma nebo v individuálních konzultacích.
Neznat své poslání je ve čtrnácti letech ok.
Jako rodiče od svých potomků často očekáváme, že se na konci povinné školní docházky znají a vědí, co by chtěli dělat. Jsme pak nemile překvapeni, když to tak není. Osobně se domnívám, že čím později musí mladý člověk dělat rozhodnutí ohledně specializace v kariéře, tím lépe pro něj. Pokud tedy Vaše dítě patří mezi ty, kteří si nedokážou školu sami vybrat, zvolte některou z níže uvedených typů škol, která není úzce specializovaná a poskytuje hodně všeobecného vzdělání a tím i možnost posunout kariérní rozhodnutí do pozdějšího věku. Nebo můžete svého dospívajícího poslat na kariérovou konzultaci se mnou, aby měl možnost se svobodně o možnostech rozhodovat.
To, že jej učení doteď nebavilo, nic neznamená.
Vnímám, že rodiče se volbou střední školy někdy snaží své dítě osvobodit od nezábavného učení- mučení. Jenže, motivace k učení se v čase mění, pokud není zcela zkažená, a má tedy smysl bez ohledu na dosavadní postoje k učení volit školu, která odpovídá žákově dosavadnímu studijnímu potenciálu (lidově intelektu), nikoliv jeho aktuální ochotě se učit. Inovativní školy mohou být v tomto případě vhodné řešení a spustit úplný restart motivace k učení tím, že předkládají zajímavý studijní obsah zajímavou formou.
Specializace na řemeslo nebo všeobecné vzdělávání až do maturity?
Možná Vám to tak nepřipadá, ale zde je odpověď zcela jednoznačná: v oblasti kariéry časná specializace na konkrétní obor škodí. V Česku stále přetrvává mezi rodiči mýtus o tom, že brzká specializace žáka na konkrétní obor zajistí mladému dospělému stálou obživu a štěstí. Z hlediska kariérového poradenství toto ve většině případů nedává smysl. Osobně mám tyto postoje k výběru střední školy pojmenované jako: “Mýtus šťastného řemeslníka.” V čem tenhle klam spočívá?
Ministerstvy je do médií pravidelně pouštěna zpráva o tom, že potřebujeme specializované dělníky, řemeslníky a technické obory a jak dobře jsou tyto placeny. V médiích vidíme šťastné instalatéry a truhláře, kteří skvěle vydělávají a v momentě tady a teď našli své poslání. Média však už nezobrazují to, jak technologický pokrok jednotlivá manuální odvětví mění a jak mnohé profese postupně zanikají. Také nevidíme to, že většina řemeslníků pracuje na živnost, a jaké existenční problémy řemeslník má, pokud by onemocněl, nebo mu úraz znemožnil další výkon profese. Opravdu je rozdíl mezi tím, co ministerstva potřebují, a tím jaká je kvalita pracovních a sociálních podmínek v těchto manuálních oborech a zda vůbec tyto profese lze dlouhodobě vykonávat při zachování fyzického i duševního zdraví.
V zemích Evropské unie se dlouhodobě ukazuje, že specializace studia žáka podle potřeb trhu a průmyslu není efektivní a naopak se školy transformují na všeobecně vzdělávací instituce, ze kterých mají absolventi nejvyšší šanci na uplatnění na trhu práce v různých oborech, i pokud se podmínky trhu práce radikálně změní. Zjednodušeně řečeno: lékař se na truhláře v případě potřeby rekvalifikuje celkem jednoduše, ale opačně to tak jednoduché není. V Česku končí na pracovním úřadě nejvíce studentů učilišť a dlouhodobě je mezi nimi i vysoká nezaměstnanost. Čím užší je specializace absolventa učiliště / střední školy, tím menší je šance na jeho transfer mezi obory v případě změn na trhu práce nebo osobních krizí. Z českých škol vychází každoročně dostatek řemeslníků a dělníků, ale jdou raději na pracovní úřad, než aby svou profesi vykonávali. Problémem je jednak to, že během studia zjistili, že je obor nebaví a nebo zjistili, že za daných podmínek nechtějí tuto profesi dělat. Pokud jste si tedy doteď mysleli, že “šťastný dělník/řemeslník” je budoucnost Vašeho dítěte, zauvažujte nad tím, proč právě Vaše dítě by mělo být obětí státem podporovaného mýtu.
Svět se stále mění a s ním i pracovní trh a příležitosti.
životní adaptabilita (psychickou odolnost),
schopnost učit se,
kreativní a inovativní myšlení,
schopnost efektivní spolupráce,
schopnost efektivní komunikace,
digitální gramotnost.
Dle mé zkušenosti se toto lépe daří školám, které mají nějaký minimální povinný všeobecný základ (český jazyk, matematika, anglický jazyk, humanitní a přírodovědné minimum, IT dovednosti - ideálně organizované na bázi studijní autonomie) a pak volitelné předměty z různých odvětví (ideálně organizované projektově), které umožní studentovi poznat vlastní potenciál. Kombinace studijní autonomie a kvalitního všeobecného základu je systém, který umožňuje "najít se" a "neztratit se" většině osobností. Pokud Vaše dítě chodilo do alternativní základky, pravděpodobně je již na tento model vzdělávání zvyklé. Kombinací studijní autonomie a všeobecného minima se vydává i většina inovativních středních škol. Zatím je jich v Česku poměrně málo.
Z mého pohledu výše uvedené kompetence podporují tyto studijní obory:
umělecké střední školy se zaměřením na grafiku a vizuální umění,
některá soukromá gymnázia a lycea,
bilingvní gymnázia s americkým ekvivalentem české maturity,
střední svobodné demokratické školy a lycea,
některá učiliště (spíše uměleckého zaměření),
některé střední školy obchodní, marketingu, služeb a podnikání (velmi zřídka, ale jsou).
Klíčovou otázkou při dni otevřených dvěří je: Kolik předmětů si student může během studia volit? A jak jsou studenti podporováni ve vzájemné spolupráci a tím i komunikaci?
Velkou míru volby toho, jak bude student trávit svůj čas, poskytují i dálková nebo kombinovaná studia, kterých je v Česku poměrně hodně. Jejich seznam najdete pro jednotlivé regiony zde v adresáři. Někteří rodiče už nyní volí cestu dálkového (online) studia na zahraniční střední škole a v českém vzdělávacím systému tito studenti vůbec nepokračují. Myslím, že česká střední škola přestává být profesní nutností a možností máme opravdu mnoho i mimo Česko.
Seznam mnou doporučených nejlepších inovativních středních škol a zahraničních online škol pro Vás chystám ve facebookové skupině Studijní poradna zdarma.
S láskou k celoživotnímu učení,
Šárka