Šárka Plocková
studijní a kariérová poradkyně
Domácí výuka: čtyři zadání ze školní učebnice,
jejichž smysl nám uniká,
ale přesto je vhodné jim věnovat pozornost
Pamatujete si na ten pocit ze školy, kdy jste si přečetli instrukce ke cvičení v učebnici, ale vůbec vám nebylo jasné, co se po vás chce? Nebo jste i tušili, co máte dělat, ale nechápali jste PROČ? Tenhle flashback zažívají snad všichni rodiče prvňáků, kteří pracují se svými dětmi na domácích úkolech. A nejen oni. S pandemií Covid 19 se povážlivě rozšířila skupina rodičů, která si při domácí výuce svých dětí na prvním stupni základky klade otázku, k čemu právě tohle těm dětem vlastně
v životě bude. V následujícím článku najdete několik typů zadání z učebnic, u kterých se rodiče pozastavují nad smyslem nebo je rovnou při učení s dětmi přeskakují. Ano, pravda, ne všechna zadání z učebnice jsou smysluplná, ovšem níže najdete několik takových, které vypadají na první pohled zbytečně, jak řekla má známá: “nanicovatě”, ve skutečnosti jsou však velmi přínosná.
Zadání v učebnici:
“KROKUJ A VYŘEŠ”
Co si myslí rodič:
“Co to sakra zase je? To to nemůžou zapsat normálně číslama?”
Vítejte ve světě výuky matematiky metodou Hejného! Pohyb, tedy i chůze, podporuje kognici, neboli schopnost mozku přemýšlet. Pokud vaše dítě počítá kroky, pracuje s rytmem. Smyslem kroků je mimojiné rozvoj synchronizace pohybu a řeči. Počet šipek = počet kroků vpřed a vzad. Hlava není zatížená krasopisem čísel. Pro začínající počtáře není lepší metody, jak se seznámit s počty a zápornými čísly. Pokud by vás více zajímal význam úloh ve výuce matematiky Hejného metodou, jistě se hodí odkaz na blog Hejného metody.
.jpg)
Zadání v učebnici:
“Podívej se na obrázek vlevo. O čem asi bude příběh vyprávět?”
Co si myslí rodič:
“No, to se snad dozvím z textu, ne??? Zbytečný, to přeskočíme, ať rovnou čte.”
Při střetu rodiče s tímto zadáním v učebnici, selský rozum jasně říká: “Proč bychom si měla představovat, co bude v příběhu, když si to můžeme rovnou přečíst, že?” A tak s oblibou přeskakujeme tenhle úkol, který ve skutečnosti velmi významně podporuje rozvoj kritického myšlení. Smyslem školního čtení není jen osvojení si abecedy a hlasové reprodukce textu. Většina učitelů se ve skutečnosti snaží, aby děti s informacemi z textu dále zacházeli. Cílem tohoto cvičení je podpořit kreativitu dítěte, které si prostřednictvím obrázku vytvoří určitou představu o obsahu textu. Během čtení se pak může k představě vracet a porovnávat ji se čteným textem. Po čtení může své domněnky vyhodnotit. Pokud byste tedy byli rádi, aby Vaše dítě uvažovalo o tom, co čte, nepřeskakujte tuto část! A pokud by vám práce s obrázkem připadala nudná, můžete v Ježpodech objednat celé čtenářské sáčky, s nimiž hravě zařadíte do společného učení aktivity před čtením, během čtení a po čtení.
Inspiraci, co s dětmi číst, najdete například na webu projektu Celé Česko čte dětem
Zadání v učebnici:
“Doplň čísla do pavučin a k šipkám”
Co si myslí rodič:
“Co je to, kurnik, zase za šmodrchanici?”
(Nahlas k dítěti: “Jak jste to řešili ve škole? Vzpomínáš si?”)
“Tam se doplní čísla, mami.”, poučí nás v ideálním případě naše ratolest. Nejsme sice o nic moudřejší, ale děláme, že rozumíme, a modlíme se, aby děťátko nepotřebovalo skutečně pomoct. Pavučiny jsou opět úkolem z dílny Hejného metody výuky matematiky. Klíčem k pochopení jsou barvy. Barva šipky znamená: “Přičti x.”. K čemu je to dobré? Dítě objevuje hlubší souvislosti aritmetiky, které bude potřebovat při řešení rovnic, posloupností nebo při práci s matematickými řadami. Více o pavučinách opět na blogu o Hejného metodě. Třeba vás to také chytne a budete řešit pavučiny společně!
Zadání v učebnici:
“Opiš všechny věty a vypiš z nich vlastní jména.”
Co si myslí rodič:
“Opisovat to nemusí, není přeci blbej, stačí vypsat ta jména.”
Obrázek pochází ze článku "Normalizované školní písmo" na blogu Typomil.
Dlouho jsem nechápala smysl opisu, dokud jsem neučila v první třídě. Na opisování je založena celá výuka psaní. Výuka psaní není v dnešní době důležitá pro psaní samotné, ale spíše pro rozvoj mozku a osvojení aktivního užívání pravopisu konkrétního jazyka. Jak již bylo řečeno výše, pohyb podporuje kognici. A psaní je pohyb. Opis je nejpřirozenější způsob, jak se naučit psát, protože jde o nápodobu. Způsob učení, který je všem lidem vlastní. Opisem získáváme praxi v tom, jak psát správně. Zdá se vám to nudné? Pravděpodobně je nudný obsah textu, který je určen k opisu. Výběr vhodného textu a jeho délky dokáže dělat zázraky! Nebojte se sáhnout mimo učebnice. Co je nyní největší vášní Vašeho školáka? Minecraft? Připravte o něm text a pište!
Přeji vám, aby vám domácí výuka dávala smysl!